Tisková zpráva – výstava „Somewhere Only We Know“, Marek Číhal, Galerie kritiků, Palác Adria, 7. 6 – 1. 7. 2017
Výstava se zakládá na malbách a projekcích souboru skic, jež vznikly pro celovečerní film Somewhere Only We Know čínské režisérky Xu–Jing Lei. Film zhlédlo v Číně přes 300 milionů diváků a budí velký zájem navštívit naši zemi. Po prezentaci v prestižním Ludwig muzeu v Koblenci představuje Marek Číhal svou novou tvorbu v Praze, v předvečer svého odjezdu na studijní pobyt do Pekingu. „Zobrazuji mravní rozklad společnosti, kde prostřednictvím vizuální bajky, zobrazené malbou, hrdinové mohou být zvířaty stejně jako neživé předměty a lidé. Jde mi o propojení kresby a malby v harmonický celek. Ve své práci usiluji o to, aby divák prožíval pocit úplného uvolnění.“
Marek Číhal (1986), mimo jiné držitel dvojnásobného ocenění v Ceně kritiky za mladou malbu, patří dnes k značně progresivním umělcům a je autorem četných malířských realizací v architektuře. Spolupracuje s arch.Václavem Hlaváčkem a Studiem Acht. Jde například o výzdobu podchodu v centru Ostravy pod Frýdlantskými mosty, foeyer hotelu Marriott v Brně, neonový oltář pod Bolt Tower v Dolních Vítkovicích, vstupní halu sídla CTP v Humpolci, monumentální kresbu do betonu ve foyer Office Centrum Ostrava, kresbu neonem na protihlukové stěně o rozměru 25x40 m na pražském Proseku anebo malbu na trupu soukromého letadla švýcarské výroby Pilatus PC12.
Výstava Somewhere Only We Know poskytuje jedinečnou příležitost shlédnout dosud nepublikované obrazy umělce a seznámit nás s kresbami, jež se staly ústředním motivem stejnojmenného filmu a provázejí diváka celým dějem. Jak malby, tak skici filmu, se vážou k příběhům specifických míst a způsob instalace, kombinující malbu a projekce ve sledu tří filmových sekvencí s průniky v galerijním prostoru, jen vazbu na určitá místa potvrzuje. Příběh filmu je romantický, skicář, jenž se váže k Praze roku 1947, tvoří spolu s ozdobným plédem odkaz čínské babičky své vnučce. Babička při studijním pobytu u nás prožila silný milostný vztah k českému lékaři, jenž zůstal nenaplněný. Vnučka s přítelem se tedy vydává podle podobizen a scenérií kreseb po stopách tehdejší romance, setkává se i s babiččiným partnerem. Jde o židovského lékaře, který přežil Osvětim a po válce se setkal s čínskou dívkou během její praxe v nemocnici, kde se zamilovali. Partner byl však ženatý, jeho žena měla zahynout v koncentračním táboře, nakonec se vrátila, ale na invalidním vozíku, což učinilo celé romanci konec. Skicář zůstal jedinou vzpomínkou a vodítkem příběhu.
Malby, vytvořené v Číně, nejsou ilustrací příběhu, spíše paralelou s typicky čínskými rysy, jež hovoří metaforicky také o válce, lidském neštěstí, i o lásce, toleranci a důstojnosti. Nezapřou autorův specifický, expresivně uvolněný rukopis, začleňující do abstraktní malby rádoby dětskou kresbu s výpovědí, jež se mísí s jinotajem a usiluje o citové souznění s divákem. Hovoří jak o vážných společenských problémech, tak o potřebě poetické hravosti, s tendencí překračovat meze konvencí malby, ve prospěch bezprostředního účinku a čitelnosti rukopisu.
Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka výstavy