Jiná krajina

GK_inscape_pozvanka.jpg

GK_inscape_pozvanka2.jpg

Pavel Forman - Bald im Wald

Bald Im Wald2.jpg

 

Bald im Wald - autorská výstava Pavla Formana


14. 10. – 8. 11. 2015, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze

 

kurátorka Vlasta Čiháková Noshiro

Pavel Forman, narozený v roce 1977 v Bruntále, je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Universität der Künste v Berlíně. Žije v Praze a Berlíně, je hostujícím profesorem v USA a kurátorem galerie Freud§Thal v Bruntále. Jeho tvorba vychází z graffiti, street artu a inspirace současnou pop kulturou. Výrazným způsobem reflektuje a ironizuje spotřební aspekty mediální společnosti, erotiku, pokleslost hororové literatury a béčkových filmů. Svět dětských pohádek se v jeho obrazech mění v noční můru, roztomilá dítka v groteskní příšery, zvířátka v krvelačné bestie. Jde o malířský rukopis, který je nadsázkou komiksů a k poznání na první pohled. Má v sobě jak virtuozitu kresby, tak barevně živou malířskou dynamiku, světelně kontrastní kompozici a sociokritického ducha, jenž je silnou reflexí prostředí, v němž se cítíme spokojeni a nespokojeni zároveň. V roce 2009 byl umělec odměněn na portugalském Bienal de Cerveira Cenou pro umělce do pětatřiceti let.

Průřezy krajinou / Zoom in Scapes

Linda Čihařová a Jana Křížová

„Průřezy krajinou / Zoom in Scapes“

10. 11. 2015 – 6. 12. 2015, Galerie Kritiků, Palác Adria, Praha

 

Základní inspirací obou umělkyň je krajina, její tvářnost a struktura jako přirozené životní prostředí. Čihařovou zajímají výzkumy ekologů s úvahou, jakou stopu zanechávají v přírodě zásahy člověka. Plastiky Křížové pracují s motivem vody a jejím symbolickým významem pro život člověka.

The basical inspiration of both artists is the nature, its appearance and structure as the life environment. Čihařová is interested in the ecological research, how far the nature is affected by human interferrences. Sculptures of Křížová are tied up with the motifs of water, its symbolical significance for human life.

 

Kurátorka výstavy Vlasta Čiháková Noshiro

pozvankaPKmail1.jpg

pozvankaPKmail2.jpg

 

 

Průřezy krajinou / ZOOM IN SCAPES , 10. 11 – 6. 12, 2015, Galerie kritiků (TZ)


Série maleb Lindy Čihařové, nazvaná Průřezy krajinou/ Zoom in Scapes, vznikla z úvah autorky o tom, zdali existuje krajina i v mikroskopickém měřítku. Pokud ano, jak taková mini krajina vypadá a kdo v ní žije. Autorka se inspirovala fotografickými předlohami z elektronového mikroskopu, buď vlastními nebo vědecky autorizovanými, především ve spolupráci s Doc. RNDR. Františkem Weydou CSc. z laboratoře digitálního zpracování AV v  Českých Budějovicích. Nalezla v těchto předlohách kompozice, jež jí připomínají morfologii reálných krajin a tvorů, kteří v ní žijí.

Elektronovým mikroskopem, používajícím elektromagnetické čočky, lze proniknout jak do nitra anorganických materiálů, např. dřeva, písku, kamenů, tak i organických, jako rostlin, brouků a drobných živočichů. Jde o pohled na svět, kde každý malý funkční ekosystém je součástí většího a ten zase ještě většího. V opticky zvětšeném světě pak lze poznávat strukturu ekosystémů, jež se jeví buď jako nové prostředí, často krystalografické podoby, anebo jako příběh, jenž se tu potenciálně odehrává. Obyvatelé těchto míst nepřipomínají konkrétní živé tvory, jsou však esencí života a stávají se mini modely toho, co koexistuje jako jednotka v prostoru našeho přirozeného i uměle vytvářeného životního prostředí.

Fotografické předlohy autorčiných obrazů (akryl a olej na plátně) se zrodily z jejího trvalého zájmu o přírodovědné obory a nahlížení krajiny jako celku. Jsou monochromní, jednotných formátů. Naopak barvy obrazových kompozic jsou dílem představivosti autorky na základě zkoumaných tvaroslovných struktur, jejichž chemické vlastnosti zatím neznáme. Doc.Weyda o těchto malbách říká, že jsou tvůrčí inspirací i pro vědce, neboť dokážou zbořit zaběhnuté hranice mezi snem a realitou, představit nepředstavitelné.

Výchozím bodem tvorby Jany Křížové je zaujetí morfologickými archetypy v přírodě a pohled na krajinu prostřednictvím symbolů jako vejce, voda, oheň, strom apod. Oč složitější je dnes vztah lidí k přírodě, o to naléhavější je otázka ekofilozofické rovnováhy tohoto vztahu. Autorku zajímá, jak vytvořit plastiku-sochu-objekt tak, aby dílo symbolizovalo přírodu jako celek, či alespoň její část zviditelnilo v morfologické zkratce, jež nás donutí přemýšlet o interakci lidí s přírodou, jejich přístupu k otázkám životního prostředí.

Jana Křížová experimentovala na počátku své tvorby s různými materiály a jejich propojením, ale postupně se zaměřila na práci s dřevem a jeho mnohotvárností. Objevila stélu, letokruhy, spirálu či linii blesku v rozsahu proměn materiálu. Do svého výtvarného názvosloví postupně zařadila i vodu, časový prvek, ovlivňující strukturu dřeva a tvar. Čtvercový bazén na nožkách s polovičním víkem nese název Box Water, proudy vody směřující ve vlnách od země vzhůru se nazývají Pramen, plavbou podle navigace hvězd vznikla Loď a sestavu dotváří Modrý vodopád – barevná kombinace dřeva se sklem. Scenérii završuje velký symbolický Květ, vysoustružený z kmene lípy jako parafráze Baudelairových Květů zla, kromě vzniku života symbolizující i zánik, či tradiční symboliku kalicha, nádoby provázející lidskou tvorbu od počátku dějin. U autorky voda symbolicky uzavírá a syntetizuje okruh plastik, v nichž tvarové archetypy a znakové symboly zdůrazňují význam interakce vnitřní a vnější krajiny člověka.


 

Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka výstavy 

 

 

 

Matsuo Fujiyo - Světlo a hudba

 

Matsuo.jpg

MF_flyer-2.jpg

 

matsuo1.jpg

Summer presto Nr.4

 

matsuo3.jpg

Canon Nr.4

 

matsuo2.jpg

Total Loss Room 14-3

OSTEN 42. Mezinárodní bienále kresby, Skopje 2014

Dobrý den, zveme Vás srdečně na přátelské setkání s „vyslancem OSTEN“ – panem Jozefem Braunem a zástupcem Velvyslanectví Makedonské republiky v České republice, spojené s instruktáží na účast v soutěži Mezinárodní výstavy kresleného humoru a 43. Mezinárodního bienále kresby ve Skopje 2016, ve středu 9. září v 16 hodin v Galerii kritiků, pražský Palác Adria. Zájemcům sdělíme podmínky účasti a podrobnosti kolem organizace projektu.

Těšíme se na setkání s Vámi,

 

Galerie kritiků, Palác Adria v Praze

 

Osten_2015.jpg

Osten_2015_pozvanka-2.jpg

 

OstenA5.jpg

OstenA52.jpg

Krajino=malba

GK krajinomalba pozvanka.jpg

GK krajinomalba pozvanka2.jpg

Tilo Ettl a Václav Sika - Ze života lidí a hmyzu

GK__Ze_zivota.jpg

GK__Ze_zivota2.jpg

 

 

Tisková zpráva: Tilo Ettl a Václav Sika - Ze života lidí a hmyzu

 

U Kdyně, ležící na rozhraní Šumavy a Českého lesa, kde se rozprostírají hluboké smrkové i borové lesy, má své bydliště malíř Václav Sika. Do lesa chodívá s fotoaparátem na procházky a snímků přírody používá jako předlohy ke svým malbám. Říká, že kmeny smrků zde přecházejí až k růžovým valérům a zajímavé proměny barev lze pozorovat i ve zvlněné hladině známých jezer – Černého, Čertova, Prášilského, Laky. Také na úbočí Herštýna a Rýzmberku jsou chráněné krajinné oblasti s bučinami, kde umělec čerpá mnohé ze svých obrazových motivů. Nejde však jen o barvy kmenů stromů, častým motivem záznamů jsou i lineární konfigurace opadu listí či jehličí, větví či rašících pupenců, uschlých stébel či květin. V poslední době se malíř věnuje soustředěně studiu hmyzu, který při svých průzkumech v lese objevuje a dále zkoumá. Nachází ve vzhledu a chování brouků vizuální inspiraci, neméně výraznou, než když před časem portrétoval své známé a přátele v ornamentálních krojích z Domažlicka.

Tentokrát si pro vizuální konfrontaci přírody a života lidí vybral za partnera německého malíře Tilo Ettla, s rodištěm v nedalekém Schwandorfu a současným sídlem v Plané u Mariánských Lázní, který ve svých pastelově laděných, osobitých  portrétech lidí, citlivě modelovaných světlem, a v zátiších zahrnujících plody ovoce či zeleniny, charakterizuje lidské protějšky ve vztahu jejich každodenního života k přírodě. Výstava tvoří zajímavou konfrontaci malby mezi lineární deskriptivností a jemnou tonalitou barev, v dialogu dvou umělců, kteří přes svůj intelektuální nadhled si hluboce váží možnosti života v prostředí na dosah zelené přírody. Odtud vznikají sofistikované obrazy, jež vynikají působivou orchestrací tvarů a barev, jako harmonie očistného souzvuku ducha a těla.

 

Vlasta Čiháková Noshiro

 

Řemeslo malba

REMESLO.jpg

GK_malba_pozvanka2.jpg

Výstava Řemeslo malba, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze, 7. 5. – 7. 6. 2015

Vystavují: Magdalena Drebber, Margret Eicher, Daniela Mikulášková,

Veronika Richterová, Petra Gupta Valentová


Tato výstava neoslavuje rukodělnou práci ve smyslu oživování tradic řemeslné zručnosti, ale zdůrazňuje, že samo malířství je řemeslo, datující se už od pravěku. Studium malířství dalo základ mnoha profesím, v nichž řemeslná aplikace je nutná – viz např. monumentální malba, vitráž, interiérový design, či různé druhy dekorativního umění. Ve volné tvorbě však použití jiných materiálů a technik, atypických pro klasickou malbu, umožňuje malířům koncepční přesah k vyjádření paradigmatu širšího významu, ať už historického, sociologického nebo sémantického. Malba s aplikací jinou, než je klasické použití barev, navazuje na současný způsob multimediálního vyjádření, nese sebou i jeho typické významové znaky.
Nelze ovšem popřít, že používání netradičních materiálů v malbě se týká do značné míry žen, a byla to také „ženská malba“, jež od konce 19. století se inspirovala vyšíváním, tkaním, paličkováním, korálky či drátkováním. Vnesla do interpretace umění genderový podtext. Úvahy o genderu vznikaly tam, kde pohlaví nemělo být nahlíženo jen jako dané přírodou, ale především jako sociální konstrukt. Na jeho vzniku se aktivně podílela školní výuka, neboť školy udržují stereotypy, jež ovlivňují představy o práci a životě mladé generace. Také v rámci hnutí feminismu šlo vždy o prosazování práv a specifik práce žen ve společnosti, takže úvahy historiků umění o tzv. ženské tvorbě byly spojovány s genderovým přístupem. Dnes už lze chápat oblast tzv. ženské tvorby jako ironickou sebereflexi žen, plnohodnotnou, bourající předsudky i společenská klišé třeba ironizováním fetišů, zakořeněných mýtů, či hledáním jedinečné identity pomocí nových výrazových prostředků. Řemeslo malba pak prospívá společensky vztahu mužů k ženám, v umění pak interaktivním vztahům díla k divákům.
Hlásíme se také jinak ke svému rodu (genderu), kde vyspělost vize sociálního konstruktu spočívá v  přijetí a prolnutí dvou morálních principů – prosazování našich práv, ale i péče o druhého, a zahrnuje boj se stereotypy, především pomocí umělecké tvorby. Prostřednictvím tvorby jsme subjektem i objektem zároveň, stáváme se médiem, v němž tvůrčím způsobem pracujeme a komunikujeme.

Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka

 

Petr Malina - CITY TIME

PetrMalina1.jpg

 

 

CITY TIME

Petr Malina (1976) maluje tak, jako se jiní dívají. Ale jsou různé druhy pohledů a o různých věcech také vypovídají. Malinovy obrazy okolní svět zachycují především zřetelně, realisticky, jakoby nezúčastněně. Právě nízký práh emoční zainteresovanosti je také důvodem, proč je možné tvrdit, že jde o obrazy profesionálního pozorovatele. Jejich hodnota ovšem nespočívá v obnažující drobnopisnosti, o kterou usiluje paparazzi. Petr Malina maluje sice pečlivě a soustředěně, ale přesto své náměty pojímá sumárně, téměř bez detailů. Proto se může zdát, že jeho plátna navzdory zřetelnému poutu se skutečností víc skrývají, než vyjevují. V tomto přesvědčení utvrzuje také fakt, že i když zobrazuje naprosto konkrétní místa s konkrétními lidmi, jejichž chování je podmíněné konkrétními událostmi, na jeho plátnech defilují především neadresné fasády anonymních domů a postavy, které jsou v mnoha ohledech jejich živoucím odrazem.

Při vědomí toho, že si Petr Malina témata svých obrazů uvědoměle vybírá a stejně nenáhodný je i jeho rukopis, nezbývá než konstatovat, že mu tedy zřejmě nejde o doslovný přepis reality jako takové, ale že mu realita slouží k zaznamenávání informací jiného druhu. Jako předmět jeho zájmu se nabízí právě jedna z kvalit, kterou disponuje pohled coby nástroj, jímž je schopen podobné pouliční situace zachytit – totiž prchavost. Vypadá to, že Petra Malinu více než deskriptiva skutečnosti přitahuje neuchopitelné tajemství běžné chvíle všedního dne. Moment, který odezní dřív, než si ho někdo stačí racionálně uvědomit. Z tohoto hlediska je také možné vnímat odkaz na čas a časovost v názvu jeho výstavy. Ten ostatně otevřeně artikuluje i další důvod jeho obrazů, kterým je město.

Město je nevyčerpatelné a stále aktuální téma - fascinující architektonický labyrint donekonečna zmnožovaný výlohami a okny, kultivovaná betonová džungle, která neustále mění svoji podobu. Často je dnes člověku bližší než původní stará příroda, kde mívá paradoxně větší pocit ohrožení. Město je těkavý souhrn opakujících se prvků – geometrizujících linií, ploch, hmot a hran, a takové je i na obrazech Petra Maliny. Svým způsobem urbánní je i jeho „konstruktivistický realismus“, který je možné vnímat jako první stupeň k abstrakci. Zřetelné je to především, když upře svou pozornost na zúžený výsek fasády. Zazoomuje na detail, který ztratí oporu v kontextu a stane se volnou kompozicí. Tento proces nenápadně vedoucí k minimalistické nepředmětnosti ještě podtrhne fakt, že Petr Malina pracuje podle digitálních snímků. Jeho malba je tedy od  reality hned dvakrát vzdálená, protože jejím bezprostředním modelem není objektivní skutečnost, ale kódovaný datový soubor.

Podobné je to u něj ale i s lidmi. Důraz na figuru připomínají formáty jeho pláten, které nezřídka převyšují ta, na nichž je samotná architektura. Postavy u Petra Maliny nepředstavují stafáž. Často jsou zásadním námětem obrazu a upírá se na ně veškerá pozornost. Přesto nemívají výrazné individuální znaky ani nejsou hybateli děje. Postávají, někam jdou, telefonují nebo píší esemesky. Nejednají bezcílně, ale rozklíčovat jejich příběh je těžké, takže ještě posilují nejednoznačnost Malinových olejomaleb. Ty tak navzdory zobrazovanému námětu tedy nejsou v první řadě obrazy míst a lidí. Jsou to především obrazy vizuálních schémat, která všichni velmi dobře známe, takže mohou být sebeidentifikační dokonce v obou pohledových směrech. Jak z pozice pozorovatele, tak pozorovaného. A v tomto ohledu je možné o umění Petra Maliny uvažovat také jako o auto/portrétním. Zároveň ale jeho tvorba nepřestává být deníkem prožitých chvil zachycujících čistý vjem, náladu, atmosféru, zárodek možného příběhu. Prostě oka/mžik. Petr Malina nás prostřednictvím svých pláten učí znovu se dívat - kolem sebe, ale zejména na sebe. A právě to je hlavní skrytě přítomná rovina jeho obrazů.

Radek Wohlmuth

 

 

 

Sympozium environmentálního umění

8. ročník Ceny kritiky za mladou malbu 2015

 

Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků / Česká sekce AICA a Hlavní město Praha s potěšením vyhlašují laureáty 8. Ceny kritiky za mladou malbu 2015.

 

1. Cena -  Eva Škrovinová (FaVU Brno), 2.Cena – Ondřej Boušek (AVU Praha), 3. Cena – Šárka Koudelová (AVUPraha) a Andrea Lédlová (AVU Praha), Cena sympatie diváků – Michael Hon (FaVU Brno)

 

Pořadatelé konstatují jako specifikum 8.ročníku soutěže Ceny kritiky výrazné prohloubení konceptuálního přístupu k malbě a zpřesnění malířského vyjádření v obraze u všech osmi finalistů, s rozšířením jejich zájmu o zdroje inspirace ve vědních oborech, sběratelství či v poezii. Hodnotí také vyspělost jejich kreslířského projevu a pečlivé práce s barvou. Laureát bude oceněn kromě samostatné autorské výstavy i studijní stáží a prezentací své tvorby v Bukurešti za spolupráce Českých center.

 

Galerie kritiků, Palác Adria v Praze

(za pořadatele a porotu)

 

CKritiky15.jpg

CK152.jpg

 

 

 

Malba a její přesahy  (8. Cena kritiky 2015), 12. 2 – 15. 3. 2015 v Galerii kritiků, Palác Adria v Praze


Finalisté: Ondřej Boušek, Filip Dvořák, Martin Herold, Michael Hon, Šárka Koudelová, Andrea Lédlová, Adéla Součková, Eva Škrovinová


Porota: Petr Vaňous (předseda), Jiří Machalický, Michal Nesázal, Alena Pomajzlová a za pořadatele Vlasta Čiháková Noshiro a František Zachoval


Téma soutěže Malba a její přesahy charakterizuje soutěž Ceny kritiky za mladou malbu i pro 8. ročník 2015. Zadání je chápáno v kontextu tvůrčího vývoje umělce, tj. umělec není hodnocen jen za svůj vystavený obraz, ale za svou tvorbu v rozmezí zhruba posledních dvou let, doložené tištěnou či elektronickou dokumentací.

V rámci prezentaci obrazu se připouští kombinované mediální vyjádření, tedy malba–objekt a jiné prvky prostorové instalace. Věkový limit soutěžících do 30 let vyjadřuje záměr podpořit tvorbu mladých umělců nejvyšších ročníků vysokých škol anebo čerstvých absolventů  pro jejich vstup na profesionální uměleckou scénu. Uchazeči se mohou účastnit soutěže nanejvýš třikrát, avšak přednost ve výběru dostávají noví uchazeči před účastníky minulých ročníků, s nimiž byla již navázána výstavní spolupráce.

Výběr osmi finalistů 8. ročníku byl proveden z celkového počtu více než 60 uchazečů, kteří bez ohledu na národnost mají dlouhodobý pobyt v České republice. Většina z nich se přihlásila na základě pořadatelské výzvy, část z nich byla navržena odborníky, kteří dbají na zachování dobré úrovně soutěže. Návrhy na oslovení umělců podávala i odborná porota. Postupným výběrem uchazečů do užšího okruhu, daného i možnostmi výstavního prostoru, porota stanovila výsledný počet finalistů.

Cena kritiky slouží především hledání nových přístupů k malířské tvorbě, jejich medializaci a vytváření výstavních příležitostí pro mladé umělce. Proto je podporována i Fondem Ceny kritiky, jenž vytváří depozit oceněných děl. V soutěži se hodnotí první tři pořadí a laureátovi je v rámci jeho ocenění uspořádána samostatná autorská výstava ke konci kalendářního roku v Galerii kritiků. Z okruhu oceněných umělců zvolí svého kandidáta také Česká centra pro rezidenční stáž v zahraničí. I diváci vyberou svého vítěze Ceny sympatie.

 

Vlasta Čiháková Noshiro,

(v zastoupení pořadatelů)

 

 

GALERIE KRITIKŮ
PALÁC ADRIA
GALERIE KRITIKŮ, PALÁC ADRIA@2017
 
Jungmanova 31t: 224 494 205denně 11-18 hod.
110 00 Praha 1f: 225 520 676mimo Po