The Touch of Matter / Dotyk hmoty
The Touch of Matter / Dotyk hmoty
6. 12. -29. 12. 2016, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze Bohatá tvorba soch a reliéfů slovenského umělce, je uváděna navzdory jeho čilé mezinárodní výstavní činnosti v Evropě, Severní a Jižní Americe poprvé uceleným způsobem v Praze. Umělec se věnuje soustředěným způsobem studiu různých sochařských materiálů v historii umění – kameni, bronzu, dřevu, papíru i novým umělohmotným materiálům, s možností jejich originálního zpracování v objekty geometrických a abstraktních forem. Výstava se koná s podporou města Banská Bystrica a Ministerstva kultury Slovenské republiky. A rich creation of sculptures and reliefs of Slovak artist is introduced, despite his active international exhibiting in Europe, Northern and Southern America, for first time by the comprehensive way in Prague. The artist is concentrated on the study of various sculpture materials in the history of art – the stone, bronze, wood, paper and also the new plastic materials, with a possibility of their original forming into the objects of geometrical and abstract shape. The exhibition is hold upon the support of Banska Bystrica City and the Ministry of Culture of Slovak Republic.
Kurátorka / Curator : Vlasta Čiháková Noshiro Another Fields
Youhei Kina a Josef Achrer
„Another Fields“ 8. 11. – 27. 11. 2016, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze Konfrontační výstava českého a japonského autora, jejichž obrazy jsou tvořeny originální technikou a oscilují mezi objektem a abstraktní malbou, se koná po pražské Galerii kritiků v tokijské galerii Visions v prosinci 2016 a v Českém centru Tokyo v lednu-únoru 2017, u příležitosti „Roku české kultury“ - 60. jubilea obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Japonskem. V malbě obou autorů je kladen důraz na kombinaci materiálů se zapracováním dekorativních prvků v reliéfních tvarech, povyšujících plochu obrazu na prostorový objekt.
The confrontational exhibition of Czech and Japanese artist, whose works are made by original technique and oscillate between object and abstract painting, continues after Galerie kritiků in Prague in the Gallery Visions Tokyo in December 2016 and the Czech Center Tokyo in January-February 2017, on the occasion of „The Czech Culture Year“ - the 60th anniversary of renewal of the diplomatic relations between the Czech Republic and Japan. In painting of both artists the accent is put on the combination of materials with inplementation of the decorative elements in relief shapes, elevating the picture surface on the spatial object.
Kurátoři / Curators: Takashi Hayami a Vlasta Čiháková Noshiro
Tisková zpráva
Galerie kritiků, Palác Adria 1. p., Jungmannova 31/36, 110 00 Praha 1 8. 11. – 27. 11. 2016 Kurátorka:Vlasta Čiháková Noshiro Výstava se koná u příležitosti Roku české kultury - 60. jubilea obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Japonskem, pod čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v České republice. Po uvedení v Praze pokračuje v Japonsku: The Gallery of Ningyocho Visions, Tokyo, 19. 12. – 24. 12. 2016 The Czech Centre Tokyo,16. 1. – 13. 2. 2017 kurátor: Takashi Hayami, koordinátor: Masaki Nakayama
Jedná se o konfrontaci malby českého a japonského autora, vytvářené originální technologií a oscilující mezi abstraktním obrazem a prostorovým objektem. Společné oběma umělcům je, že původním východiskem jejich tvorby je krajina, nikoli figurativní, avšak chápaná v kontextu křížení informatiky, živého vnímání a tvůrčí představivosti jako „krajina jinak“, vytvořená uměle na pomezí virtuálního a skutečného světa. Josef Achrer, který je laureátem 6. Ceny kritiky za mladou malbu v roce 2012, používal ve svých dřívějších obrazových cyklech techniku, zajímavou protlačováním barev z rubu na líc plátna s téměř monochromní tonalitou, připomínající mapy a textury zemského povrchu, či tušovou krajinomalbu v asijském pojetí. V jiném svém cyklu zkoumal východiska geometrické abstrakce pomocí geometrických rastrů, připomínajících urbánní architekturu s důrazem na imaginativní strukturu „obytného sektoru“. Od roku 2013 se však inspiruje fenoménem lidské potřeby být stále zásobován informacemi a daty. V jeho obrazech dochází k proměně od strukturálního členění plochy k radikálnější fyzické deformaci jejího tvaru, povyšující obraz na prostorový objekt. K tomu používá RGB barev, jež násobí účinek vnímání morfologické modifikace díla. Youhei Kina zase používá jako podklad u svých obrazů tkaniny, často z kvalitního hedvábí nebo vrstveného ručního papíru, poučen tradicí klasických japonských technik. Texturu povrchu překrývá buď vrstvou jiného materiálu, nebo plochu kolážuje či přemalovává akrylem. V případě jeho obrazů je kladen důraz na kombinaci a skladbu různorodých prvků a vzorců v dekorativních kompozicích, rovněž zkoumajících možnosti použití informačních dat a barev RBG. Do plochy obrazu, povýšené na reliéfní útvar, zařazuje občas i japonské znakové písmo, jako piktografické vyjádření významu pojmu použitého materiálu. U obou autorů dochází k prezentaci nového vývojového stupně malby, jež tautologicky vyjadřuje sebe sama a stává se něčím, co Achrer nazývá „ušlechtilými daty“. Ušlechtilost zde znamená, že se data v čase neztrácejí, ale nabývají nových stálých významů a obsahových hodnot. Tato filozofie je ve výstavě vyjádřena také jeho Manifestem data-ismu a obraz lze chápati jako dokumentaci tohoto poselství. Josef Achrer – narozen 1982 v Praze, je absolventem pražské AVU (2004-2010). V roce 2007 navštěvoval ateliér malby na pražské UPM. V roce 2008 absolvoval studijní stáž v San Franciscua v roce 2013 podnikl studijní cestu do Pekingu. Člen bývalé skupiny OBR, v současné době vystavuje v Číně. Žije a pracuje v Praze.
Painter & Painter
11. 10. - 6. 11. 2016 Laureát 9. Ceny kritiky za mladou malbu 2016, Martin Lukáč, ve své malířské práci často odkazuje na vizuální tvarosloví minulosti, zvláště období modernismu či socialistického realismu, avšak pozorně se od něj odchyluje dekonstrukcí a analýzou vnějších forem. Ovlivněn všudypřítomnou obrazností pop-kultury, dospívá ve svých obrazech k implementaci lidské figury, vyjadřující intenzitu jeho vnitřních pocitů a impulzů. Pokud rituál malby vnímá jako obecný fetiš nebo klišé, hledá nové způsoby vyjádření, v němž své emoce převádí do expresívního malířského gesta. Ve společné výstavě s holandským umělcem Roelem van der Lindenem, nazvané Painter&Painter, vytvořili spojenými silami monumentální plátna, fungující jako diptychy, jež vytvářejí pozoruhodnou instalaci v prostoru Galerie kritiků.
Lom / Na rozhraní
„Lom / Na rozhraní“ - „Quarry / On the Borderline“ Jan Poupě a Petr Gruber 21. 9. – 9. 10. 2016, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze Výstava dvou umělců, jež mají společnou generační příslušnost a zaujetí pro vnímání prostoru a plochu obrazu. S motivem lomu, významným symbolem krajiny, oba autoři pracují po svém. Pro Jana Poupěte je událostí v prostoru krajiny, nechtěný amfiteátr. V Gruberových obrazech vystupuje na pozadí jako fragment pohlcený v temnotě stromů. Místo, které bylo původně obětované, aby jiné mohlo vzniknout.
The exhibition of two artists, who belong to the same generation, based on the common interest in the space perception and the picture surface. Both artists work with the motif of quarry, an important symbol of landscape, by his own way. For Jan Poupě, it means an event in the landscape, an unintentional amphitheatre. In Gruber´s pictures it appears at the background, hidden as fragment in the darkness of trees. It is a place, originály sacrified for creation of another new one.
CITY UTOPIA
„City Utopia – Metabolika budoucnosti / City Utopia – Metabolics of Future“ (The Czech-American exhibition) Suzanne Broughel, Milan Cais, Zachary Fabri, Marta Fišerová, Anna Lise Jensen, Lucie Mičíková, Lukáš Machalický, Jan Pfeiffer, Jean-Marc Superville Sovak, Petra Valentová, Amy Westpfahl
23. 8. – 18. 9. 2016, Galerie kritiků, Palác Adria v Praze Výstava představuje multimediální vizi životního prostředí, koncipovanou jednak na pomezí reality a virtuality, jednak na základě konkrétních aktivit ve vybraných lokalitách americké a české metropole. Klade si otázku, jak funguje organizace architektury a prostoru v kontextu historicko-společenské paměti vybraných míst a objektů, a jak se jejich současná funkce vyrovnává s požadavky člověka na jeho práci, svobodný pohyb a kreativní vnímání.
The exhibition introduces a multimedial vision of the life environment, conceived on the boundary of reality and virtuality, then on the basis of concrete ativities at the selected places of the American and Czech metropolis. It poses a question, how the organisation of architecture and space functions in the context of the historical—social memory of the selected localities and objects, and how their today function meets the man´s requirements for the work, free movement and creative perception.
Kurátorky / Curators: Petra Valentová a Vlasta Čiháková Noshiro
FIGURA V POHYBU
Pavel Trnka- „Figura Mašina“
Výstava kreseb v instalaci Pavla Trnky – „Figura Mašina“, 22. 6. – 10. 7. 2016 „Výstava Figura Mašina představuje mé kresby uhlem. Obdivuji tuto prastarou kreslířskou techniku. Uhel jako přírodní materiál nabízí širokou škálu odstínů šedi a je skvělý pro práci se světlem a stínem. Baví mě využívat jej pro rychlé naskicování nápadu i pro propracování obrazů.
CO VÍME, CO TUŠÍME...
Vojtěch Adamec, Jiří Středa, Ivan Komárek: Co víme, co tušíme…
Výstava soch a obrazů Vojtěcha Adamce, Jiřího Středy a Ivana Komárka, autorů, kteří mají společnou nejen generační příslušnost, ale především neutuchající zaujetí lidskou postavou jakožto tradičním, přitom stále novým východiskem tvůrčích reflexí. Přes odlišnost jednotlivých tvůrčích postupů lze u nich rozpoznat společné chápání viděného i neviděného světa prostřednictvím lidského těla, které splňuje úlohu symbolického nositele nedozírné kulturní paměti. Figura se u nich tak stává hmotnou výpovědí o tom, co je nám během svého smrtelného života umožněno vědět. Zároveň se však stává bránou k sférám, které lze naopak jen tušit…
ČESKÝ (HYPER)REALISMUS
10. květen – 29. května - „Český (hyper)realismus – prof. Zdeněk Beran a jeho žáci“ soukromá sbírka Pavla Feigla (FEIGL GALLERY) – Zdeněk Beran, Karel Balcar, Zuzana Dvorská-Šípová, Jan Gemrot, Jindřich Hájek, Pavel Holas, Alžběta Josefy, Filip Kudrnáč, Jan Mikulka, Blanka Nováková, Marek Slavík, Zdeněk Trs, Jan Uldrych Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro Výstava posledních prací českých hyperrealistů (v ukázce viz dosavadní práce), školených v ateliéru figurální Malby IV. na pražské AVU u prof. Zdeňka Berana, se koná k poctě malíře, který skonal v 77 letech v listopadu 2014. Jeho žáci se vyhranili stylově jakožto tendence navazující na premoderní umění, s oživením tradic barokního iluzionismu, manýrismu a klasicismu. Uvádí se, že jejich díla zpracovávají viděnou skutečnost ještě precizněji než někdejší anglosaská fotorealistická malba 70. let. Popisnost v obraze zdůrazňují autoři s maximální ostrostí, nepoužívají malířskou zkratku, ale zobrazují pedanticky vše, co se v daném záběru obrazu vyskytuje. Vystavující autoři patří od počátku milénia ke špičkám této malířské tendence, není vyloučeno ani další navýšení jejich počtu. Výstava posledních prací k poctě prof. Berana chce být příspěvkem k dialogu současné realistické a abstraktní malby, a zároveň reprezentativní ukázkou všeho, co se v kontextu vývoje tohoto směru odehrálo. BIRGITT FISCHER- NA CESTĚ
Birgitt Fischer – Na cestě13. 4. - 10. 5. 2016
Narozená v německém Offenburgu, absolvovala autorka v roce 2014 magisterské studium na AVU v Praze v ateliéru profesora Milana Knížáka. Ve svých geometrických, živě barevných obrazech, působících téměř jako komiksy, se opakovaně zabývá vnějším světem, prostředím, jež ji obklopuje, a hledáním vlastní identity. Jako základ jejích prací slouží různé druhy optických rastrů, v nichž vidí možný způsob zachycování reality. Prostřednictvím základních geometrických tvarů vytváří nové znaky a symboly, jež skládá jako stavebnice a leporela, částečně je doplňuje textem. Zobrazuje také sebe sama v autoportrétech, vybavených ironií a jemným humorem.
Obrazy jsou realizovány v sériích, s náměty v jižním Německu i pobytu v České republice, a dává v nich nahlédnout do svého autentického způsobu myšlení.
Kurátorem výstavy je Milan Perič. PAMĚŤ – PŘELUD – PŘEDSTAVA
Vystavující: Alena Adamíková, Eva Činčalová, Mária Čorejová – Miriam Šebianová, Oto Hudec, Kristína Mésároš, Miror Noir (Miloš Kopták – Rai Escalé), Ivana Oroszová, Michaela Rázusová Nociarová Kurátor: Ľuboš Lehocký Místo: Galerie kritiků, Palác Adria, Jungmannova 31, Praha
Umělci ve svých dílech se zabývají různými tématy, od intimních a autobiografických (Činčalová, Rázusová Nociarová) až po společenskokritické a globální náměty (Čorejová, Hudec). Společným jmenovatelem je snaha o vizualizaci nebo evokaci smyslu, jehož povaha není uchopitelná přímo, ale pouze prostřednictvím odkazů, směřujících od konkrétního a poznatelného k abstraktnímu a těžko pojmenovatelnému. Specifickou symbolikou, výrazovostí, barevností, zvolenou technikou a vůbec autorským vkladem se vystavujícím daří zprostředkovat i obsahy, jež odkazují k obecnějším problémům, ale jsou prožívané subjektivně v zakořenění do těžko přístupných a vysvětlitelných sfér lidského nitra. Reflektují kromě viditelně poznatelných odkazů k různým předmětným faktům i další fenomény: prchavou a fragmentární povahu paměti či vlastní intimní (Činčalová) nebo snovou zkušenost (Rázusová Nociarová); přeludovou a jinak pociťovanou povahu některých prvků současné vizuální kultury nebo reality vůbec (Miror Noir); společenské fenomény prožívané až existenciálně „na vlastní kůži“ (Čorejová, Šebianová); ekologické problémy jako lyricky zainteresované, i s vědomím jejich důsledků pro budoucnost (Hudec), svět představ a imanentních dějů, existujících jako neviditelné a neuchopitelné podvědomí, odvozené z reality (Mésároš, Oroszová), anebo symbolické a psychologizující sondy do charakterů lidí (Adamíková).
Tvorba Evy Činčalové (1982) je tematicky různorodá, v jejích nejnovějších pracích však rezonují obrazy každodenních životních situací, vzpomínkové a subjektivní momentky z vlastního života. Vizuální rozostřenost autorčiných olejů a akvarelů může evokovat nedokonalost každé vzpomínky, jež se vyjevuje mlhavě, avšak mimořádně sugestivně.
Stěžejním výstupem Márie Čorejové (1975) je v současnosti kresba. Stala se východiskem i pro některé objekty Miriam Šebianové (1972). Kresbu Čorejové charakterizuje redukovaná černobílá barevnost, důraz na kontrast či specifickou ikonografii, soubor motivů se silnou kulturní, někdy až archetypálně pojatou symbolikou. Autorka se pohybuje od tematizování subjektivního a individuálního až k úvahám o společenském, univerzálním a existenciálním. Převážná část její tvorby je založena na reflexi a kritice různých společenských fenoménů, náboženství a církev nevyjímaje.
Oto Hudec (1981) se vizuálně vyjadřuje rovněž prostřednictvím akcí, videí a instalací, iniciuje komunitní projekty. Na výstavě PAMěť – PřELUD – PřEDSTAVA představuje své malby. Věnuje se vedle osobních, intimních témat i námětům, souvisejícím s ekologií, politikou, kolektivní pamětí, vztahem lokálního a globálního, imigranstvím, aktivismem či společenskou odpovědností. Svými díly reflektuje vztah mezi uměním a aktivním politickým životem.
Malba Kristíny Mésároš (1981) je nabitá imanentním příběhem, jenž vytváří scenérii imaginativních krajin a figur člověka, o němž se můžeme domnívat, že jde o bytost ztracenou, osamocenou, hledající, utíkající či meditující. Sugestivní podmanivost a síla jejích obrazů pramení z napětí mezi povědomým a prozaickým námětem (např. Člověk a loďka v krajině) a jeho výtvarnou artikulací, navozující dojem lyrické snovosti, magičnosti a nadpřirozenosti.
Miror Noir, zal. 2007 (Miloš Kopták – Rai Escalé) je slovensko-španělská autorská dvojice, jež ve své práci vychází často z „krásných“ reklamních obrazů, které však malířsky transformuje v tvůrčím dialogu, někdy až bojovném. Deformuje mediální obrazy do podoby expresivních, temných a znepokojivých výjevů, s nenápadnou otázkou, který z nich je ve svém důsledku větším přeludem.
Určujícím motivem nejnovějších děl Ivany Oroszové (1985) je dům, respektive architektura, jež se stává prostorovou kulisou, do níž jsou vržené osoby s nejasnými vzájemnými vztahy, i k prostředí a příběhu, v němž se ocitly. Obrazový prostor je poskládaný z vizuálních fragmentů a motivů různé provenience, dobového a civilizačního kontextu, k jehož porozumění může dojít jen uvědoměním si symbolické povahy vztahů jednotlivých vizuálních prvků díla.
Malby smějících se bojovníků sumo od Michaely Rázusové Nociarové (1976) lze chápat i jako symboly moci a síly, jsou zhmotněním autorčiny vzpomínky na sen, v němž jí byl vnucen „elixír veselí“. Jeho vizualizací malířka převrací snový příběh, v němž ji postavy bojovníků pronásledovaly, ve svůj vlastní prospěch a uchovává tak efemérní vzpomínku v pevném tvaru pro své poučení.
VLADIMÍR KISELJOV- NADĚJEPIS
9. CENA KRITIKY
Z letošních více než 60 uchazečů 9. ročníku Ceny kritiky za mladou porota vybrala 7 finalistů. Společným jmenovatelem jejich tvorby – patrným na první pohled - je zájem o abstrakci. Autory spojuje soustředěné koncentrované malířské hledání a zájem o osvobozený až expresivní rukopis. Postmoderně rozkročený výrazový rejstřík používají jak ve formálně podané abstrakci, tak v abstrahované realistické malbě. Společná je většině finalistů tendence podřízenosti jednotlivých obrazů/artefaktů většímu celku, často podpořeného dalšími výstupy jako podmalba stanovující novou prostorovou kompozici, dávající jednotlivé formálně i nesourodé obrazy do jednotícího celku, 3D instalace s videem, světlem a koláží. Zdánlivě formální hru bez hlubšího obsahu u většiny vystavujících přesvědčivě nahrazuje dlouhodobý zájem o překračování limitů běžné malířské instalace, jdoucí mimo jiné i za hranice možností aktuální výstavy. Touhu vykročit z dvourozměrného obrazu, či klasického rámu či formátu finalistky a finalisté doplňují o tendence pracovat v prostoru a kontextu konkrétních galerijních prostorů. Po dlouhé diskuzi poroty se letošním laureátem stal Martin Lukáč. V jeho obrazech se nejživěji a možná také nejsilněji znovuobjevuje trend po nespoutané malířské živelnosti, nehledící příliš na techniku, nicméně hledající expresivní gesto s vtipnou až antagonistickou touhou o figurální výstup v abstraktním výrazu. Lukáč porotu přesvědčil svoji kontinuální tvorbou za posledních několik let, v níž je patrná odvaha riskovat a hledat vizuálně nečekané a stále se měnící formy. Porota v Lukáčově díle vidí velký malířský potenciál výrazně vybočující z harmonické představy očekávatelné estetiky současné malby. Lukáčův výraz zároveň vnímáme jako úzce provázaný s výrazem nejmladší domácí generace umělců, vymezující se nejen vůči lokálnímu umělecko-historickému kontextu, ale i k vlastnímu generačnímu postavení v dnešním globalizovaném světě. Porota považuje za zásadní vyzdvihnout i klasičtější malířský přístup Tomáše Absolona. Ve svých abstraktních kompozicích dosahuje koncentrovaným hledáním a precizně kontrolovaným přístupem pomíjejícím veškeré zbytečnosti – malířsky formální harmonie – výjimečné pro autora svého věku. Jako jeden z mála se neopírá o celkový kontext instalace a jeho obrazy zůstávají nezastupitelnými i samostatně. Za další dva výrazné malíře považujeme – Pavla Příkaského a Tomáše Predku, kteří porotce zaujali svým soustředěným přístupem. Příkaský vládne ztišeným, nicméně výrazově osobitým výrazem hledajícím intimní souvislosti mezi tvarem a barvou prostřednictvím abstrahování reálných předmětů, zatímco Predka svými cykly vytváří autonomní mentální mapu usilující o vytvoření vyššího tematického celku. V souvislosti s nadcházejícím desátým výročím Ceny kritiky za mladou malbu a v návaznosti na organizační zkušenosti letošního ročníku nemůže porota závěrem opomenout organizační limity spojené s realizací Ceny. Považujeme za nezbytné, aby společná energie organizátorů a poroty přispěla k větší profesionalitě soutěže a transparentnosti jejího statutu. Pro budoucnost Ceny je nezbytné jasně vymezit přijmout nové systémové kroky –zpřesnit pravidla přihlášení, nominací a výběru umělců, za účelem zkvalitnění celkového zázemí Ceny a jejího kvalitativního dosahu. Za nejdůležitější považuje porota finanční ohodnocení vítěze a poskytnutí možnosti jeho další prezentace ve výstavní činnosti doma i v zahraničí. Vyhlášení výsledků soutěže 9. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu 2016
1. Cena poroty a Cena Českých center – Martin Lukáč 2. Cena poroty - Tomáš Absolon 3. Cena poroty - Pavel Příkaský Cena sympatie diváků – Markéta Jáchimová
Složení poroty – Petr Malina (předseda), Petr Dub, Lenka Lindaurová, Radek Wohlmuth, za pořadatele Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků / české sekce AICA – Vlasta Čiháková Noshiro a za Česká centra František Zachoval (cenu předával ředitel p. Zdeněk Lyčka)
Martin Lukáč
EVA ŠKROVINOVÁ- MÁŠ TO PĚKNÉEVA ŠKROVINOVÁ / MÁŠ TO PĚKNÉ / THAT‘S NICE (anotace) 17. 12. 2015 – 17. 1. 2016 v Galerii kritiků, pražský Palác Adria Eva se živí vytvářením grafických vizuálů a hodnocení „Máš to pěkné“ slýchává pravidelně. Možná také proto se snaží ve své aktuální umělecké práci co nejvíc odstoupit od obrazu a zredukovat jeho zobrazovací funkci na minimum. Připravovaná výstava je o stereotypním vnímání malby, naplněných nebo nenaplněných očekávání z výstavy a nenásilné manipulaci s divákem. Je malířskou výstavou a současně místně specifickou instalací, připravenou pro Galerii kritiků. Eva Škrovinová je laureátkou 8. Ročníku Ceny kritiky za mladou malbu 2015 a absolventkou ateliéru intermédií FaVU VUT v Brně. Ivana Hrončeková (kurátorka výstavy)
Máš to pěkné |
